Kouzlo ohně objeveno (2018)

V dávném pravěku se začalo ochlazovat – proto se náhle dalo pět klanů do pohybu, aby našlo lepší místo k žití. Duchové předků tomu chtěly, aby se klany sešly u prostorné jesykně, jejíž obyvatelé – prahlavák Jonny a šamanka Ráchel – byli tak přátelští, že je k sobě přijali. Nepřízni počasí a nástrahám přírody nyní mohly čelit klany společně.

Zima v pravěku se blíží

Aby nezanikla jedinečnost každého klanu, pořídily si oštěp, druhokůži, osobní amulet a vymyslely klanový pokřik. Poté čekalo klany mnoho úkolů, některé snazší, jiné těžší.

Po průzkumu okolí klany zjistily, že je na ně v jesykni moc málo místa. Proto si postavily nová obydlí a přestěhovaly se. Jenže zima jim byla pořád – když tu se situace vyřešila sama. Zcela nečekaně uhodil blesk a díky zvuku hromu objevily klany zdroj tepla, jejž nazvaly ohněm.

S ohněm odešla jedna starost, nadešla však jiná. Jak si udržet přízeň ducha ohně? Klany se snažily zajistit mu pokrm. Když byl vyřešen problém s přikládáním, došlo k objevu, že oheň nejenom dává teplo, ale dají se na něm připravovat chutné pokrmy. Nyní si mohli všichni dovolit se trochu uvolnit a věnovat se umění – Hvězdy z jeskyně se staly událostí roku. Stejně tak i sportovní soutěž Trilovit Run, kde nadaní jedinci prokázali svoji fyzickou zdatnost.

Postupně bylo jasné, že se ze společenství stává společnost. Zavedlo se zemědělství, začalo se obchodovat. Zdálo se, jako by nic nestálo v cestě poklidnému životu – avšak to bylo opravdu jen zdání.

Na chýše začala dorážet divá zvěř. S ohněm byli lidé v bezpečí, jenže ne na dlouho. Při rituálu přikládání bohužel zjistili, že duch ohně nerad krev mňamuta. Nyní si museli poradit bez ohně, byla jim zase zima a zvěř čím dál divější.

Avšak hrdinní sběrači, lovci a bojovníci se nevzdali. Šli a zvěř statečně odrazili, ochránili i potraviny. Pro jistotu se všichni stáhli opět do jesykně. A tam se na ně usmálo štěstí: odhalili tajemství maleb, v nichž bylo zapsáno varování před mamutí krví v blízkosti ohně a nová myšlenka: domestikace psů. Jakmile si klany ochočily vlky, nemusely se už zvěře bát.

Nyní zbývalo jen vypořádat se se zimou. Nejprve klany zvýšily svoji tělesnou odolnost vůči nemocem, ušily si nové oblečky z kožin a snažily se získat oheň zpět. Což se ukázalo být snad nemožným. Nikde neuhodil blesk, ani po nalezení správných hvězdných souřadnic, dokonce ani duchové předků se nedali obměkčit mohylami.

Ze začínajícího zoufalství však klany opět vyvedla jesykně se svými malbami. Šaliáš se rozpomněl na podobné malby ve své bývalé jeskyni. Avšak za jeho nepřítomnosti se tam už nastěhoval jiný klan, a ne zrovna přátelský. Proto se všichni vyzbrojili, vycvičili a vzali jeskyni útokem. Výsledkem byly obkreslené malby, jež ukazovaly mapu vedoucí snad k tajemství ohně.

Nyní bylo jasné, že klany čeká dlouhá cesta. Během důkladné přípravy se zamyslely nad možnými nebezpečími a zásobovaly se chutnými rybomuty. A výprava se i díky tomu nakonec ukázala být úspěšnou! Na konci cesty čekala prastará Karona, jež s podmínkou, že bude přijata mezi klany, předala Pravítkovi tajemné předměty předků k přivolání ducha ohně. Oheň se ke klanům skutečně vrátil – a nezbývalo než to oslavit pořádnou hostinou!

Hymna

Zima v pravěku se blíží,
i mamuta to čeká,
přežijeme jenom stěží;
zlá doba pro člověka.

Ref.:
Je nám zima, máme hlad,
nemáme kde spát!

Šelmy jsou tu dravé,
zbraní není dost.
Jen životy holé
bráníme až na kost!

Ref.

Jak rozdělat oheň,
ptá se každý z nás,
tu ďábelskou výheň
tepla, barev a krás?

Ref.

Až kouzlo ohně objevíme,
sníme první plody,
pravěku se postavíme,
budeme mít velké hody!

Ref.:
Není zima, není hlad,
už máme kde spát!