Temnou noc prozářil jas hvězd. Jenže trpaslíkům to může být jedno, neboť v klidu usínají ve svých síních hluboko pod horou. Staletí bojů se skřety pominula a nyní si vousáči dopřávají zaslouženého klidu vedle nakupených pokladů. Co se však mezitím děje ve velké říši lidí? Nepokročila už jejich civilizace příliš daleko?

Zůstalo zlato nedotknuto pod horou?

Trpaslíci jako druh jsme vznikli původně z lidí, kteří se kvůli krutým a dlouhým zimám uchýlili do horských jeskyň. Postupem času jsme se naučili vytvářet do skály vlastní prohlubně, díry, šachty, síně a po delší době narazili na něco, co jsme ještě nikdy předtím neviděli. Žíly v kameni plné čehosi třpytivého… zlata . Ani vteřinku jsme neváhali a tímto vzácným kovem jsme začli plnit své sály, zdobit svůj majetek a razit novou měnu. Zlato se stalo naším symbolem.

Trpaslíci si žili v klidu, míru. Skřeti je už dlouho nesužovali, a tedy se vousáči mohli oddávat svým vášním – ty se nejlépe zhmotnily v kalcipálu. Tento překrásný drahokam byl kdysi ztracen a nyní se k nám dostaly zprávy o tom, že se nachází skoro pod naším nosem – v nedaleké říši jen kousek od našeho království.

Bohužel jsme tam kalcipál nenašli. Co hůř, v říši – „Laviborské distribučně elektorální říši“ jsme se prý dopustili jistých přestupků. To nám přijela sdělit delegace v čele s úředníkem Hamundem, elfkou Faeranduil a kapitánem Rejnoldem. Jako dar k našemu velkému údivu přinesli kalcipál. Jenže pak nám oznámili, že takhle to dál nepůjde a že trpaslíci budou také připojeni do říše a jejich nezávislost skončí.

Nejdřív vousáči v čele se svým králem Eldukarem toto oznámení naprosto ignorovali a elfku, která s námi zůstala jako „dohlížitel“, také moc neřešili. Akorát si sem tam postěžovali na její věčné dotírání a obtěžování. Pro jistotu jsme ještě domluvili spojenectví se severními trpasličími doly, to jen kdyby něco. Zarazilo nás totiž, že nejbližší království už byla opuštěna či zapojena do říše.

Lidem a elfům se ale naše nespolupráce nezamlouvala. Zareagovali na ni mnoha postihy – například omezením obchodu. Trpaslíci se s tím nejdřív snažili zápolit. Potravu, která je pod zemí dosti omezená, se snažili sehnat si sami, ale to se ukázalo jako zrádné. Nezbývalo tedy než přejít k ráznějším řešením – vytáhnout s vojskem proti říši, porazit je v boji a pak nás jistě nechají na pokoji.

Když jsme se však vydali na válečnou výpravu, potkávali jsme jen bezbranné usedlosti a nemohoucí občany, kterým jsme samozřejmě ubližovat nechtěli. Nakonec jsme se na chvíli zastavili ve městě Králohradě, a to se ukázalo jako zrádné. Trpaslíci se začli oddávat vedlejším projektům, morálka klesla a korunu tomu nasadilo to, když se k nám doneslo, že v okolí se nachází další kalcipál. I král této léčce podlehl a vyslal všechny v honbu za pokladem.

Za pár dní na nás dolehla pravá zkáza. Žádný druhý kalcipál neexistoval – nejspíš to byl výmysl elfky, která s námi stále cestovala. Za tento podlý čin si však zasloužila vyhoštění z našeho společenství. Rozdělení trpaslíci navíc začli podléhat různým neznámým chorobám a nemocem. A v tu chvíli se na obzoru objevila říšská armáda – ve vší své síle a moci. Nyní naprosto nepřemožitelný nepřítel.

Dali jsme se na útěk, dokud jsme nenašli dočasné útočiště ve staré opuštěné trpasličí pevnosti. Zde jsme objevili tajný tunel, kterým jsme uprchli do bezpečí. Bohužel jsme v hlubinách země probudili spící zlo – hordu skřetů, kterí se na nepřipravené trpaslíky okamžitě a nemilosrdně vrhli. To byla velká rána. Mezi padlými byla i králova vážená rádkyně Krozzada.

Zmožení trpaslíci dorazili domů, ale nevěděli co dál. Navíc se elfka Faeranduil vrátila zpět s drtivým ultimátem. Buď se říši podrobíme, nebo budeme zničeni na našem vlastním území. Na boj bylo dost těžké pomyšlení, neboť nás část vousáčů opustila a severní království nám vypověděla dřívější spojenectví.

Východiskem z této těžké situace se stala nečekaná událost. Nedaleké lidské vesnice se ocitly pod útokem skřetů – těch samých, které jsme dříve vypustili z tunelu. Sami by se jim vesničani neubránili a říšská armáda byla příliš soustředěná na nás. Nikdo by nebohým lidem a elfům nepomohl. Proto jsme se rozhodli zvrátit to, co jsme napáchali, a sami vesnicím vyrazili na pomoc.

Tím jsme se zároveň říšskému vojsku dostali do týla a připravovali se na závěrečnou bitvu, která by rozhodla o našem osudu. Říše v čele s elfkou a úředníkem Hamundem se však dozvěděla o našich činech a rozhodli se přistoupit k poslednímu vyjednávání. Král Eldukar s tím souhlasil a nakonec, i přes zrádný útok od kapitána Rejnolda, jsme došli ke shodě. Spolupráce se vyplatí mnohem víc než boje. Trpasličí království zůstane nezávislé. Říše zůstane říší. Ale vzájemně si budeme moci vyměňovat své znalosti, poznatky i občany. Nač zbytečně vzájemně prolévat krev, když je na světě tolik problémů, s kterými si musíme poradit…

Hymna

Dul Beleč království mé uvnitř skal.
Nedostane se sem ani mráz.
Sídlí tu můj klan a vládne mi král
Zlatodraz.

Kladivo, sekera, krumpáč, palcát.
Tyhle nástroje mě ženou vpřed.
Zlato, diamanty, rubín, achát
najdu hned.

Moje přilba zvládne každou ránu,
když se nepřátelé vrací zpět.
Nepřekonají mou pevnou bránu.
Žádný skřet.

Oh-ho-oh
S elfy já se už nesnesu.
Oh-ho-oh
Zlato mám pod horou.

Oh-ho-oh
Strachy já se netřesu.
Oh-ho-oh
Zlato mám pod horou.
Zlato mám pod horou.

Klany trpaslíků

DRAHOMAR

Starší klanu: Zuzka a Honza

Trpaslíci: Eliáš, Masha, Dan, Laura, Anežka, Matyáš, Vali, Míša, Jan

Pokřik:

Něco, něco Drahomar,
nezlomí nás žádný zmar!
Drahokamy rádi máme,
nikomu je nevydáme!
Do měšců nám nelez
je v nich fakt dost peněz!
Zlato, stříbro, diamanty,
to vše máme – A CO TY?!

PALIKRUMP

Starší klanu: Eliška a Noé

Trpaslíci: Vašík, Alex, Tamar, Mája, Sam R., Petr, Lera, Alena, Marcela

Pokřik:

Palikrump se jmenujeme,
velký úspěch slibujeme.
Krumpáče a palice,
milujeme velice.
Skřet má místo mozku len,
vyhrajeme každý den.
Jsme horníci hladoví
a máme rádi vepřový.
Palikrump do toho!

MITRIPIV

Starší klanu: Lali a Pavel

Trpaslíci: Darek, Saša, Markéta, Tobík, Lydie, Marie, Hajnalka, Sam K., Klárka R.

Pokřik:

Mitripiv je skvělý tým,
jsme úžasní, já to vím.
Jsme zelení jak řasy,
zato máme krásné vlasy.
Vyhrajem ve vétéháčku.
Uděláme z vás omáčku.
MITRIPIV!

SKALAMLAT

Starší klanu: Ema a Kuba

Trpaslíci: Jeroným, Amálka, Vojta, Anzhelika, Dorotka, Anička, Šimon, Ester Ú.

Pokřik:

Ty jsi náš král,
odvahu jsi nám dal.
My jsme tvoji trpaslíci,
tvoji věrní skřítci.
Budeme pro tebe bojovat
a jméno tvé oslavovat.
A pak něco hodovat a radovat, kdo ví, jak to bylo – Podepsán Jakub Weinfurter