Antika (2007)

Tak jsme zpátky z tábora!!! A co se nám všechno podařilo?

Tak především jsme my, čtyři děti – Celeste, Valerian, Ignatius a Messina, pomohli obhájit našeho otce, najít svědkyni jeho neviny a dostat ho tak z vězení.
Měli jsme přitom spoustu potíží, jako málo peněz, dalekou cestu do Říma, Řím samotný jako velké město a navíc spoustu římských vojáků, kteří chytali jak nás, tak otroky, se kterými jsme se potřebovali sejít.

Ale peněz jsme nasbírali dost, uličkami jsme prokličkovali a všem lupičům a vojákům jsme se vyhli, pomohli jsme vybudovat naším bratřím v Kristu jejich místo na shromažďování a ještě jsme cestou stihli statkářům pochytat pár ovcí ;-) Njúspěšnější ve sbírání obolů – našich mincí – byla skupina Ignatius, druhá Messina a o třetí místo se podělil Valerián s Celeste. Také jsme skládali zkoušky řádného římského občana Sollertie, kde nejúspějšnější byli Alla, Honza, Zbyňďa, Martin Květináč, Marek, Vitalij a i naši nejmladší Daník a Mareček.

Abychom nezapomněli, na cestu nám pomáhaly naše bojové pokřiky:

Celeste

Vedoucí: Danda a JohnyStatečné děti: Zbyněk, Martin Květináč, Vika, Jana a Lenapokřik: Žlutí nejsou krutí,
my hrajeme s chutí.
Celeste, Celeste,
všichni někam zalezte!!
Jupííí!!!
 
 
 
 

Valerian

Vedoucí: Žužu a MarekStatečné děti: Olga Sv., Daník, Saša, Marina a Honzapokřik: Cestou dlouhou,cestou krátkou,
Valerian k cíli jde,
pochoduje do Řimu,
oblek má jak modřinu! Juch(u)!!!
 
 
 
 
 
 

Ignatius [Ignácius]

Vedoucí:Terka a Dima

Statečné děti: Tomáš, Pavel, Ráchel, Andrij, Alla

pokřik: Ignatius hustej chlap.V římě dělá ťap ťap ťap.
Bojuje za svého otce. Rve se jako kámen lovce.
My sme jeho parta lidí. Nepřátelé nás nevidí
Je nás sedm, dětí pět.
Přemůžeme celý svět.

Messina

Vedoucí:Kája a Vláďa

Statečné děti:Vojta, Vitalij, Marek, Olga T., Mereček a Olga So.

pokřik: Červená Messina utíká do Říma!

A nad tím vším kraloval náš hlavní vedoucí Láďa a po jeho boku Alena. A myslím, že můžu říct, že jsme všichni skončili unavení, ospalí, špinaví, ale spokojení :-) Když odjížděla děcka z Ukrajiny, nejedno dítě i vedoucí uronilo slzu. A někteří i hodně slz. Ale třeba se ještě někdy uvidíme, třeba příští rok!! Už teď se na vás těšíme. Vaši Láďa, Terka, Kája, Danda, Žužu, Marek, Johny a Vláďa (a z Ukrajiny by určitě zdravili Dima a Alena)