Budování Bělepolis (2024)

Stavěli jsme náš městský stát, snažili se přetáhnout bohy na svou stranu a pomáhali dvěma sourozencům na jejich nelehké cestě. Život nám znepříjemňovali zlí Chetité, kterým jsme několikrát čelili.

 

 

Dostihla kletba Pinii s Teukrem, nebo se jim podařilo uniknout osudu?

Každý má občas chuť začít úplně od znova. V novém městě, s novými lidmi, prostě nový život. Možná ne z tak závažných důvodů jako Teukros a Pinie, ale všichni potřebujeme občas nějakou tu změnu. Obzvlášť když už jsou naše populace tak velké, že se nevejdou do původních měst. I my, různorodí lidé z všelijakých řeckých končin, jsme se vydali cestou do neznáma a potkali se na jednom místě – v naší nové domovině Bělepolis. Mimo jiné s námi do Bělepolis přišli právě i sourozenci Teukros a Pinie, kteří byli na útěku ze svého rodného města. Proč, ptáte se? Jejich praděd omylem zapálil chrám bohyně Demeter a kletba z tohoto činu se přenesla až na ně. Museli tedy prchnout někam, kde se to o nich nikdo nedozví. Poměrně mladé město nás přivítalo s otevřenou náručí. Jedinou podmínkou, kterou jsme museli splnit, abychom se stali právoplatnými občany, byl vojenský výcvik. Po jeho úspěšném dokončení jsme se mohli konečně pohodlně zapojit do chodu města. Měli jsme tu možnost pozorovat, jak krásně demokraticky (ne)funguje městská rada. Kultivování našeho prostředí bylo v plném proudu, když tu najednou jsme byli přepadeni. V noci na nás zaútočili zrádní Chetité a zruinovali všechno, co jsme tak poctivě vybudovali. Město se dostalo do krize. Roje občanů se hemžily před sídlem městské rady, připraveny na to si stěžovat, co všechno bylo zničeno a potřebuje okamžitou pomoc. A tak se nakonec stalo, že zjistili o Pinii tu nešťastnou kletbu a všechnu vinu za to, že nás napadli Chetité, svedli na ni. Jejich nekontrolovatelný hněv, ještě vzburcovaný Orákulem, nakonec vyústil ve vyhnání Pinie z města. V takovéto situaci nezbývalo než obnovit vládu silné ruky. Ta jediná dokáže rychle a efektivně vyřešit akutní problémy. Volba vůdce byla poněkud přímočará. Přestože proběhla soutěž mezi kandidáty, už z kraje bylo jasné, že nejschopnějším adeptem se zdá Vangelis, vážený člen rady. Zato Epidermis… o té snad ani není potřeba se zmiňovat. Štěstěna bohů asi nebyla zrovna na její straně.

Po zvolení do funkce to Vangelis neměl jednoduché. Musel vymyslet spoustu kreativních způsobů, jak nás dostat zpátky na vlastní nohy. Jelikož obchodníci od nás, poražených, utekli, museli jsme se naučit sami obchodovat s vlastnoručně vyráběnými produkty. Museli jsme také podniknout špionážní výpravu, z ukradených plánků postavit vlastní loďstvo a naučit se s ním plout po moři. Poskytli jsme útočiště uprchlíkům z jiných napadených měst. Vše se nám ale dařilo a po čase jsme začali opět prosperovat. Nastal čas složit moc zpátky do rukou demokracie. Jenže Epidermis už si zvykla na příjemnou pozici rádkyně, která s sebou nepřinášela žádnou odpovědnost, nýbrž moci mnoho. Snažila se Vangelise přemluvit, ať nepředává žezlo jiným. Avšak nezdařilo se. A tak musel Vangelis zemřít. Ještě ten den se Epidermis postarala o jeho vraždu. Druhý den ráno už jí visely na krku klíče od bran města, základní symbol moci. Zavládla diktatura. Nesmyslné zákony přicházely jeden za druhým. Ozbrojené složky nahnaly nejdnomu z nás strach. Co teď? Co s námi bude?

Je to jasné. Vzpoura! Svrhneme Epidermis! A taky že ano! Podařilo se. Jako lid jsme se vzchopili, semkli a společně ji svrhli. Na oslavu vítězství jsme vyhlásili Olympijské hry.

Možná vás to překvapí, ale nic není tak růžové, jak se zdá. Nepřemožitelní Chetité tak úplně neodpluli. Naštěstí nás před jejich příchodem varuje Pinie, která je ve vyhnanství spatřila jako první. Jako důkaz nám přinesla ukradenou zlatou sošku naší bohyně. Právě díky jejímu včasnému upozornění na nás žádní Chetité nevyzráli. Tím si Pinie zasloužila čestné místo v Bělepolis, které už jí žádná kletba nesebere. Na útok jsme nemohli být připraveni lépe. Chetity jsme porazili s přehledem. Konečně, už finálně, jsme se stali my těmi nepřemožitelnými. Teď už jsme navždy v bezpečí a hlavně všichni spolu. A Teukros se dokonce stihl zamilovat do obchodnice Rhey. Tak snad jim to vyjde.

Hymna

1. Přichází každý z různých stran,
nemáš s sebou nic než svůj život holý.
Můžeš teď začít od znova
dělat, co tě napadá.

Ref.:
Znát tak cestu, kterou dál se dát.
Ty víš, že to něco bude stát.
Tvůj osud nečeká,
tak přece neboj se, tak přece nedej se,
však nejsi sám.

2. Když Zeus bleskem udeří,
svůj lid ochrání před Chetity zlými.
Poseidon moře rozvíří,
náš přístav snadno ubrání.

Ref.

3. Prokletí na hřbetu máš,
jako věčný stín před lidmi musíš skrývat.
Nejde se z toho vymanit.
Nevíš, co s tím udělat.

Ref.

Národy Řecka

Achájové

Městští zástupci: Verča a Kuba

Obyvatelé: Josefína, Dorota, Hajnalka, Sarah, Daniela, Michael, Vladyslav, Eliáš, Oleksandr

Pokřik:

Achájové to my jsme
rádi žlutou nosíme
Apollóna uctíváme
Slunce, hudbu rádi máme
Kdo nám vleze do cesty 
Nacpeme ho do vesty
Kdo nás bude podceňovat
Dostane … labutí!

 

Mykéňané

Městští zástupci: Klárka, Eliška a Saša

Obyvatelé: Marianna, Tamar, Marie, Miriam, Matyáš, Danylo, Prokop, Tobiáš

Pokřik:

Moře je naším druhým domovem, zde lapíme vše do sítí.
V čele s mocným vládcem Poseidonem, jenž je velmi lítý.
Poseidonova bojového oře my ve znaku máme.
A s pomocí moci vládce moře to všem nandáme.

 

Jónové

Městští zástupci: Áďa a Noé

Obyvatelé: Marie, Mariana, Laura, Ester, Anastassia, David, Samuel, Oliver, Petr

Pokřik:

tu tu tu tu tu tuu tuu
tu tu tu tu tu tuu tu tuu
My jsme Iónové,
my máme meče kovové.
Udeříme silně s nimi
a nepřítel padá k zemi.
My jsme vždycky vyhráli,
vůbec jsme se nebáli!
IÓNOVÉ!

 

Aiolové

Městští zástupci: Ema a Sam

Obyvatelé: Lydie, Anna, Michaela, Valerie, Václav, Matvii, Jaroslav, Daniel

Pokřik:

Pozor, Aiolové jdou,
jinak vás hnedka zabijou. 
Naše zbraně – kopí a meč, 
fialová to je náš match. 
I love Aiolové❤️

 

Dórové

Městští zástupci: Dora a SamUel

Obyvatelé: Markéta, Yuliia, Anežka, Alžběta, Milan, Jeroným, David, Vojtěch

Pokřik:

My jsme zelení,
jíme maso jelení.
Luk a šíp je kamarád,
střílíme s ním každý rád.
Divoké zvěře se nebojíme
a vás všechny rozdrtíme.
Dórové!

 

Galerie

Add a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *