All posts by : Elias

Bývalý student umění Mateo si až donedávna přivydělával drobnými krádežemi na ulici a v domácnostech. Při jedné z jeho akcí si ho ale všimne Aramis a nabídne mu spolupráci s Los Beloským gangem

Temnou noc prozářil jas hvězd. Jenže trpaslíkům to může být jedno, neboť v klidu usínají ve svých síních hluboko pod horou. Staletí bojů se skřety pominula a nyní si vousáči dopřávají zaslouženého klidu vedle nakupených pokladů. Co se však mezitím děje ve velké říši lidí? Nepokročila už jejich civilizace příliš daleko?

Tábor mimo tábor 2022 (nebo 2021.5) – Útěk z vězení

Přípravy na tábor jsou sice v plném proudu, ale i přes to se nám s dětmi podařilo najít si čas na další dobrodružství. Přes víkend jsme se utábořili na Mělnické faře, kde jsme si zahráli spoustu her, zazpívali písničky ze Svítáku a netradičně si na krátkou dobu připomněli atmosféru tábora.

Po příjezdu nás však přepadla policie a pro podezření z pašování jsme byli uvrženi do vězení. Poté co jsme si na krátkou dobu zažili hrůzy vězení jsme však byli schopni prokázat nevinu a komisaři nás nakonec museli pustit na svobodu. Dokonce jsme pomohli dopadnout pravého pašeráka, čímž jsme udělali Mělnické ulice zase o něco bezpečnější.

Rytíři Jediové a jejich učedníci během svého života prochází nelehkým výcvikem.

Jedna taková trénink mise měla proběhnout v sektoru Karpa II na planetě Bye’lech.

Bohužel vše nešlo podle plánu a výcvik se přeměnil v zoufalou snahu zabránit nově vzniklé Sithské hrozbě…

Rychlonožka: Tak plantážníci, to byl ale dneska den! Ta nákladačka od Dvoreckých! Ještě teď mě bolí každá kost – 

Jindra Hojer: Počkat. Ticho! Někdo je za dveřmi, slyšíte?

Červenáček: Já jsem taky něco slyšel. A dřív ještě než Jindra. Někdo se plíží k našim dveřím.

Jarka Metelka: Tak ticho, ať slyšíme!

Za dveřmi se ozvaly podezřele znějící kroky a pak namáhavý a prudký dech. Šramocení. A pak už jen ticho.

Mirek Dušín se zvedl, potichu došel ke dveřím klubovny a položil na ně ucho. Nikdo ani nedýchal. Na chodbě ale už nikdo nebyl. Jen na zemi ležel papír.

Letos nás po příjezdu do Školy Jana Amose Komenského potkalo nečekané osvobození ze školní nudy – se svojí novou kamarádkou Bárou jsme se totiž přenesli do dávno minulého starověkého Egypta neboli Takemet. U jakéhosi pohřebního obřadu jsme se potkali s Maimosem, jenž se nás ujal.

V dávném pravěku se začalo ochlazovat – proto se náhle dalo pět klanů do pohybu, aby našlo lepší místo k žití. Duchové předků tomu chtěly, aby se klany sešly u prostorné jesykně, jejíž obyvatelé – prahlavák Jonny a šamanka Ráchel – byli tak přátelští, že je k sobě přijali. Nepřízni počasí a nástrahám přírody nyní mohly čelit klany společně.

Někdy na podzim se v hlavě jednoho vedoucího (no dobře, toho tehdejšího hlavního vedoucího) zrodila myšlenka, že by bylo pěkné se potkat i mimo prázdniny. Že bychom mohli zkusit, jestli je k dobrodružství opravdu potřeba horké slunce a chatičky s palandami. Proč vlastně nezkusit opačnou cestu – spaní na zemi a výpravu nikoliv do horka, ale přímo na severní pól!

Krajina Zeměmoří pro nás byla neznámou oblastí plnou různých ostrovů. Na počátku jsme znali pouze Gont, na němž žil mladý Krahujec. Protože jsme ale byli svědky jeho neobyčejného životního příběhu, mohli jsme každým dnem poznávat více a více různých ostrovů a jejich obyvatele.

Po dlouhém, stovky let trvajícím bezstarostném spánku v hybernaci byla posádka vesmírné lodi Arketis společnosti Tyvek drsně probuzena silným nárazem – náhle se její členové nacházeli na neznámé planetě a netušili, co se děje. Pod vedením Jonnyho McLoada začali opravovat loď, prozkoumávat okolí a snažili se přežít